O lidi bez domova se mají postarat obce skrze kontaktní místa vytvořená na základě zákona o podpoře bydlení. Vláda vydává jejich další seznam. Cílem je naplnit právo na bydlení lidí diskriminovaných, bez příjmů, nemocných, v nouzi a na okraji společnosti. Obce jim poradí a zaevidují je. Mohou jim pronajmout byty v systému pro potřebné a ručit pronajímatelům. Pro některé obce je však zákon noční můrou. Bojí se stěhování chudých do rekreačních ubytoven.
Vláda vydává nařízením nový seznam kontaktních míst pro bydlení. Jde o další obce nad rámec těch 115, které kontaktním místem stanovil už samotný zákon o podpoře bydlení, který nabyde účinnosti 1. ledna 2026.
Kontaktní síť má stát skoro 350 milionů
Zákon neříká, že kontaktní místo musí být v každé obci. Proto tento další seznam obsahuje obce, které souhlasily nebo dokonce samy o statut požádaly. Současně nařízení vlády stanovuje správní obvody. Ty spolu s kontaktními místy vytvoří síť, uvádí důvodová zpráva.
Při plné síti kontaktních míst by nároky na státní rozpočet činily bezmála 348 milionů korun a nároky na navýšení příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti, stojí dále v důvodové zprávě k nařízení vlády.
Jedno místo na 100 domácností v bytové nouzi
Klíčovým parametrem pro určení kontaktního místa je takzvaná míra místní potřebnosti. „Hodnota byla nastavena zhruba na 100 domácností v bytové nouzi a 1500 ohrožených domácností,“ vysvětluje zpráva.
Cílovou skupinou těchto služeb je přes 1,6 milionu obyvatel Česka. „Ve většině případů se jedná právě o osoby sociálně slabé či bez bydlení, rodiče samoživitele, osoby se zdravotním postižením, osoby diskriminované na trhu s bydlením včetně národnostních menšin a děti žijící v ohrožených domácnostech,“ popisuje důvodová zpráva.
Příspěvek od krajů
Na správu bytů, které jejich majitelé dostanou do systému pronájmu potřebným podle zákona o podpoře bydlení, budou obce dostávat příspěvek od krajů. Těm peníze zase pošle ministerstvo pro místní rozvoj. Částky přímo vyčísluje zákon o podpoře bydlení.
Co mají kontaktní místa konkrétně dělat? Poskytovat poradenství, provádět sběr dat a vytvářet podklady o situaci s bydlením. Vyřizovat žádosti o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence. Vést evidenci bytů zapojených do systému podpory bydlení a kontrolovat jejich stav.
Dále mohou obce, které získají příslušné pověření, v samostatné působnosti a za finanční podpory státu poskytovat asistenci v bydlení, pronajímat obecní byty cílové skupině podle existujících pravidel obce a poskytovat bydlení s ručením nebo podnájemní bydlení.
Obce čekaly jiný zákon. Nikoli jen pro lidi z okraje
Zklamáním a noční můrou je však nový zákon o podpoře bydlení, a to pro některá města a obce. To proto, že cílí jen na diskriminované, lidi bez příjmu, samoživitele a staré lidi. Opomíjí pro obce potřebné profese, jako jsou zdravotníci nebo učitelé.
Zástupci obcí to uvedli už v dubnu v diskusi v Senátu, o které Česká justice informovala.
Hrůzu mezi obcemi pak vzbuzuje ustanovení zákona, které umožňuje pronajímat v systému i rekreační chaty a domy. Mají strach z nového stěhování masy chudých. „V bývalých Sudetech je celá řada rekreačních objektů volných, po covidu nenašly využití,“ varoval tajemník magistrátu Karviné Roman Nogol.
„Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí také stavba pro individuální nebo rodinnou rekreaci nebo jiný než obytný prostor podle zákona o dávce státní sociální pomoci,“ uvádí zákon o podpoře bydlení.
Pomůže chudým k bydlení papír od úřadu?
Podle náměstka primátora Pardubic Jakuba Rychteckého jsou parametry zákona nastaveny tak, že z pomoci při hledání bydlení vyřazuje domácnosti alespoň s nějakým příjmem. Zákon nepomůže mladým, nižší ani střední třídě.
Zákon má rovněž potírat tzv. obchod s chudobou. Obchodníci s bydlením se mohou do systému nabídky bytů pro chudé registrovat, ale s přísnou byrokracií.
Se zákonem nesouhlasili ani někteří senátoři. Například Hana Marvanová Kordová si myslí, že žádný papír od úřadu, že dotyčný spadá do skupiny osob s nárokem na bydlení, lidem nepomůže byt získat. Pomohl by jen uvolněný trh s bydlením.
Zranitelní, propuštění z vězení, zadlužení
Jenže stát neměl v úmyslu pomáhat s bydlením pracujícím lidem. Ti se musí starat sami o sebe. Podle důvodové zprávy chybějící systém dosud neumožňoval státu „naplňovat právo na bydlení diskriminovaných skupin“.
Proto zákon ve své příloze číslo 4 přiděluje určitým skupinám body. Čím více bodů, tím více se zvyšuje míra naléhavosti jejich „umístění“ do bydlení. Mezi tyto zvláště zranitelné skupiny patří například děti odcházející z ústavní péče, lidé postižení, osoby s vážnou poruchou chování, rodiny s více nezaopatřenými dětmi, diskriminovaní.
Jsou to ale také vězni propuštění z výkonu trestu, oběti trestné činnosti, váleční veteráni, osoby z ubytoven a bezdomovci z přístřešků nebo lidé v úpadku a v oddlužení.
Bez bydlení či v nouzi žije 60 tisíc dětí
Samostatnou kapitolu pak tvoří děti. „V bytové nouzi vyrůstá přibližně 60 tisíc dětí, tedy 40 % všech osob v bytové nouzi,“ uvádí důvodová zpráva k nařízení vlády. Téměř 14 tisíc z nich se nachází v silně přelidněných bytech. Dalších 13 tisíc vyrůstá v rodinách trpících extrémní nejistotou, které mají opakované nájemní smlouvy po krátkých časových úsecích, bez jistoty dlouhodobého bydlení.
Celkem 70 % z osob v bytové nouzi jsou členové rodin s dětmi. Seniorské domácnosti, kterých je v bytové nouzi přibližně osm tisíc, tvoří přibližně 12 % domácností ve stavu bytové nouze. Největší část z nich – zhruba pětina – žije na ubytovnách, shrnuje důvodová zpráva.
Zdroj: www.ceska-justice.cz
