V dobách nejtvrdších lockdownů, kdy policie na demonstracích kontrolovala nošení roušek namísto kontroly nenošení bomb a zbraní v batohu, veřejná shromažďování byla omezena počtem účastníků, v devět večer jsme mohli ven pouze se psem, byť sousedovo a do lesa jsme mohli pouze se dvěma rouškami, došla mnoha lidem trpělivost, protože prokoukli politickou hru s veřejností a vznikly „Jízdy za Svobodu – Společně Jsme Silnější“ jako jeden ze způsobů, jak vyjádřit svůj nesouhlas s děním nejen v naší zemi.
Bylo to podivné období, se kterým jsme se popasovali se ctí. Bohužel i na jízdách jsme byli pronásledováni policií se sledovacími vozy a s dodávkami, plnými těžkooděnců, v patách. Teď se nad tím pousmějeme a někteří policisté možná mají ruměnec studu na tváři díky absurditě svých činů. Ono, poslouchat a vymáhat po lidech nejen protizákonná, protiústavní a hlavně na hlavu postavená nařízení, s sebou nese nejen odpor lidí, ale i dost nepříjemný pohled do zrcadla.
Nastala doba odporu a to podle článku 23 LZPS. …Ať už autech jízdami SJS, účastí na veřejných shromážděních, nebo jen každý sám za sebe….
Musíme si trvat si na svém, že NEUHNEME a informovat širokou veřejnost o tom, že vše, co se tu děje, je pouze vůlí mocných, kteří jsou v roli loutkovodičů, ovládajících vůdčí politiky mnoha zemí, jako marionety… Jejich cílem je, Záměr podmanit si lid, rozdělit společnost, zlikvidovat suverenitu a vnitřní sílu jednotlivých národů…. Otázkou je,… PROČ????
Společně Jsme Silnější byl, je a snad i nadále bude neorganizovaně organizovaný organismus. Zuby nehty jsme se bránili založení jakéhokoliv spolku…. Spolku, který by šel potom lehce ovládat a zneužít. Celým svým srdcem jsme přesvědčeni, že ke kýžené změně musí dojít pouze ze strany lidu, bez ovládání politickou mocí.
SJS je striktně apolitický celek obyčejných lidí, jehož kroky a stopy lze zaznamenat na celém území naší krásné vlasti i v sousedství na Slovensku, v Polsku i Německu. Apolitičnost si zachováváme i přes to, že reagujeme na politickou situaci, protože i to kolik stojí chleba, je politické rozhodnutí.
Postupně jsme se navzájem poznávali. Zažili jsme spolu spoustu krásných okamžiků, pomáhali jsme si navzájem a byli tu jeden pro druhého. Ano, minulý čas….. Postupem času, někteří z nás, začali ztrácet svou sílu a začali ji hledat v politických osobnostech, kterým se podařilo, několik jedinců přesvědčit o nutnosti držet se politické cesty. Jak ona „politická cesta“ funguje, zažíváme v plné míře.
Mnozí z nás však byli o krok dále a věděli, že změnu musíme každý začít nejprve sám u sebe… Je potřeba si přiznat, že po třiceti letech toho stejného, může jen naprostý blázen očekávat jiný výsledek, než jsme poznali doposud. To znamená!!!! Nepodporovat politická shromáždění, nevolit vládní politické strany, ale zaměřit se na jedno, či dvě pronárodní uskupení a volit osobnosti, nikoliv celky.
…Postupně se zaměřit na motivaci veřejnosti, aby přijala verzi změny celého systému a volili jsme cestu rodiny, národa a vlasti, ve které jsme se narodili. Cestu všeho, co už desetiletí politici ničí, rozdělují a likvidují…
Připusťme, že to, kam naše země spěje, je velkou měrou naše vina… my jsme těmi, kdo toto dopouští a slepě podléhá pohádkám, které posloucháme z úst politiků, čteme na volebních billboardech a sledujeme ve veřejnoprávních médiích, která nás ujišťují o jediné a zaručené pravdě, ať jde o jakékoliv téma.
Avšak, jak se říká: „co nás nezabije, to nás posílí“… a nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř… Prostě, vždy je nějaká možnost a cesta,… jen je potřeba chtít ji hledat a udělat ten první krok.
Jsme obklopeni lidmi, kteří chtějí řešit, jsou plni odhodlání a mají spoustu nápadů, které lze realizovat ve prospěch celku s cílem uvést chod naší země do únosných mezí.
Nabízíme možnosti, které vedou k cíli a pokud neuhneme z cesty a s vynaložením úsilí a plni přesvědčení o úspěchu, při vzájemné podpoře a motivaci ostatních, máme velkou šanci, být úspěšní.
Jsme Psohlavci, Češi, Moravané, Slezané, Slováci, ale i další národností menšiny, cítící se být součástí našeho národa. Jsme hrdými občany země, která je srdcem Evropy a vždy ji chtěl někdo další ovládat… Nejsme národem válečníků, ale jsme plni odhodlání, bojovat za půdu, kterou zvelebovali naši předkové… Probuďme v sobě to, co nám předali naši předkové… hrdost, vůli, odhodlání, čest, úctu… to všechno v nás dřímá a nyní je čas, tyto vlastnosti, využít a pomoci naší zemi a tím i nám samotným, abychom s hrdostí předávali, dalším generacím, fungující, silnou zemi.
Nenechme se stavět do role lidí druhé kategorie. My nepotřebujeme politiky, politici potřebují nás!… Oni jsou těmi, které živí běžný občan,… oni jsou těmi, kdo nám to vrací tím, že nás ožebračují, ponižují, omezují v běžném životě…
Politici selhali, teď jsme na řadě my, abychom je zastavili…
Jsme národ, který se hned tak nenechá podmanit,… jsme národ, který má být nač hrdý… Nevzdáme se, nepoklekneme před mocnými, spojme síly a postavme se současnému systému se vztyčenou hlavou. Vždyť Společně Jsme Silnější!
Nezakopávejme neustále o stejný kámen, není nás to hodno…. Tehdy bychom byli poraženi.